Řád sv. Lazara Jeruzalémského v českých zemích
Řád sv. Lazara se do českých zemí dostal s největší pravděpodobností již ve 12. století spolu s rytířskými řády Templářů, Johanitů a Německých rytířů. Jejich první špitál vyrostl za tehdejšími hradbami města Prahy, na Zderaze, kde byla rovněž vybudována kaple (zbořená roku 1901). Centrum Lazariánů v Čechách bylo nepochybně v Praze, ale druhý, zřejmě neméně významný špitál vyrostl v dynamicky se rozvíjející Kutné Hoře. Vývoj řádu byl přerušen husitskými válkami, ve kterých Lazariáni přišli o většinu majetku. Řád se připomíná až za krále Albrechta Habsburského (1437–1439), ale dřívějšího vlivu již nedosáhl. Následně na několik století z Čech mizí. Počátkem 18. století se sice František Antonín hrabě Sporck zabýval plánem vybudovat u zámku a lázní Kuks kostel a špitál zasvěcený sv. Lazaru, ale tento plán nebyl nikdy realizován. pohled na Nové Město Pražské
Pohled na část Nového Města Pražského z prospektu Jiljího
Sadelera 1606
Ke znovuzrození řádu v českých zemích proto došlo až v roce 1937. Iniciátorem byl Karel VI. kníže ze Schwarzenberka, který se také stal prvním českým velkopřevorem. Díky jeho vlivu a aktivitě řád záhy získal nemalou popularitu. Jeho členy se stala řada předních osobností politického, kulturního a náboženského života a čeští Lazariáni proto mohli hned od počátku rozvinout aktivní charitativní činnost. V rámci řádu pracoval i historik a výtvarník Břetislav Štorm, který významně přispěl k rozvoji české heraldiky. Slibný vývoj ale přervala okupace českých zemí a druhá světová válka. Několik členů řádu bylo zatčeno, čtyři – kanovník a arcibiskupský kancléř Antonín hrabě Bořek-Dohalský z Dohalic, papežský komoří Vladimír Hruban, major Karel Kříž a štábní kapitán Oldřich Pilz – zahynuli v koncentračních táborech a mnoho dalších se účastnilo domácího či zahraničního odboje.
Po skončení druhé světové války mohl řád rozvíjet svou činnost jen necelé tři roky. Komunistický puč v únoru 1948 jeho činnost v českých zemích opět na řadu let ukončil. Někteří členové zvolili emigraci, jiní skončili ve vězení. Koncem 50. let byl dokonce s několika členy řádu v čele s PhDr. Bohumírem Lifkou uspořádán politický proces, ve kterém byli jeho nedobrovolní aktéři obviněni ze znovuobnovení řádu a odsouzeni k trestům vězení. České velkopřevorství se proto rozptýlilo po celém světě. Teprve v roce 1972 vznikla ve Švédsku Česká delegace rytířů řádu sv. Lazara, která začala s úspěchem koordinovat činnost svých členů na celém světě. V květnu 1973 pak tehdejší generální místodržící řádu vévoda z Brissacu jmenoval nové české rytíře, první od roku 1948.
Ve své činnosti mohl řád sv. Lazara Jeruzalémského v České republice pokračoval až po roce 1989.
Jan Županič